Svůj: my own, your own…
Petr má rád svého psa.
In short
Svůj means "my own / your own / his own…" and always points back to the subject of the sentence. It matters most with he, she and they: Petr má rád svého psa (his own dog) is not the same as Petr má rád jeho psa (someone else's dog).
- Petr miluje svou ženu.Petr loves his (own) wife.
- Bydlím se svým bratrem.I live with my brother.
- Vezmi si svůj deštník.Take your umbrella.
- Petr má rád jeho psa.Petr likes his (someone else's) dog.
Full explanation
svůj changes like můj. Here are the forms you'll use most:
| Masculine | Feminine | Neuter | Plural | |
|---|---|---|---|---|
| Nom / Acc | svůj (svého*) | svoje, svá / svoji, svou | svoje, své | svoje, své |
| Gen | svého | své, svojí | svého | svých |
| Dat | svému | své, svojí | svému | svým |
| Loc | svém | své, svojí | svém | svých |
| Ins | svým | svou, svojí | svým | svými |
* svého for people and animals in the accusative: Má rád svého psa.
- He, she, they: svůj means it belongs to the subject. Jeho / její / jejich means it belongs to someone else.
- I, you, we: both svůj and můj / tvůj / náš are possible, but svůj sounds more natural: Hledám svoje klíče.
- svůj can't be part of the subject itself: Můj bratr je doktor, never Svůj bratr…
The shorter feminine forms svou, své and the longer svoji, svojí are both correct. The app accepts both.